ZÁCHRANNÝ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM Roztoky 2009
Prvním archeologickým výzkumem, kterého se nově vzniklé sdružení Syrakus účastnilo byl záchranný archeologický výzkum v Roztokách u Prahy. Na tomto výzkumu si členové sdružení ověřili nabyté zkušenosti získané na jiných lokalitách. Vedoucím výzkumu byl PhDr. Martin Kuna, DSc. z Archeologického ústavu AV ČR v Praze.
Plocha výzkumu je situovaná v hlubokém údolí na západním břehu Vltavy, v pásu asi 1,5 km mezi řekou a úpatím Roztockého háje. Lokalitu po délce protíná železniční trať a bude jí procházet i přeložka silnice, při jejíž stavbě došlo v letech 2006-2009 k dosud poslednímu archeologickému výzkumu. Již předchozí výzkumy (1980-1989, 2001) ukázaly, že jde o zcela mimořádné naleziště s rozsáhlým raně středověkým sídlištěm kultury pražského typu. Nutno však připomenout, že jde o polykulturní lokalitu, což lze zjednodušeně přeložit, že zde našli domov naši předci mnoha kultur starších, ale i mladších. Jsou zde zastoupeny všechny etapy vývoje lidské společnosti od mladší doby kamenné (neolitu), přes dobu bronzovou do středověku. Z mnoha kultur je možné jmenovat hojněji zastoupenou kulturu vypíchanou z období neolitu s typickým dekorem keramických nádob a kulturu doby římské s charakteristickými železářskými pecemi a chatami - polozemnicemi.
Germánská polozemnicová chata
Nejvýznamnější jsou však nálezy z období příchodu Slovanů do středočeské kotliny, tj. z doby mezi lety 530-700 n.l. Z archeologických pramenů plyne, že na zdejší lokalitě pobývalo asi pět generací našich slovanských předků. Doposud na žádné jiné lokalitě včetně jejich pravlasti západní Ukrajiny nebyla nalezena tak vysoká koncentrace osídlení. Typickým stavebním prvkem je chata zapuštěná do země do hloubky kolem 50 cm, zpravidla s jedním kůlem, nosníkem střechy (druhý byl asi mimo zahloubenou část domu, a proto se nezachoval). Chaty byly zhruba čtvercové, o straně 3-4 m. Střecha se stěnami byla propletena proutím a slámou, nepropustnost a tepelnou izolaci stěn pak zajišťovala vrstva jílu (mazanice). Podlahu tvořila udusaná hlína, interiér mohl být vybaven jednoduchým nábytkem v podobě lůžka, lavice a možná stolku. Celkový počet zkoumaných chat přesahuje 300, avšak jejich celkový počet na lokalitě je odborníky odhadován až na 600-700. Výzkumem bylo zjištěno, že žádná z chat neobsahuje stopy požáru, což naznačuje poklidné opuštění lokality bez ozbrojených střetů nebo přírodní katastrofy. Toto potvrzuje i poměrně malé množství nalezených artefaktů v chatách, protože veškerá výbava domu mohla být obyvateli odnesena do nového bydliště.
Římské železářské pece
Velice důležitou součást chat tvořilo otopné zařízení v podobě kamenné pece, ve většině případech umístěné v severozápadním rohu chaty. Pec se skládala z bočních stěn a zadní plochy tvořených největšími kameny, překladu a klenby. Hmotnost kamenů použitých na stavbu pece se pohybuje kolem 200-300 kg, stavebním kamenem pak byla v tomto případě místní droba, kterou lze v okolí hojně nalézt. Pec neměla komín a kouř odcházel do chaty čelem nebo štěrbinami mezi kameny klenby. Z tohoto důvodu byla budována patrně naproti vchodu, aby bylo možno obydlí v případě zadýmení rychle vyvětrat. Pokusy však ukázaly, že při zatopení v nově zbudované peci ke vzniku žádného velkého kouře nedošlo. Hlavní funkcí pece bylo zateplení obydlí, ale bylo možno ji využít k ohřátí vody či menšího pokrmu. Při pokusu byly pečeny na kamenech chlebové placky, které byly poživatelné po očištění písčitých zrn. V chatách a jiných objektech bylo nalezeno množství předmětů, např. keramické nádoby a jejich zlomky, kostěné hřebeny, skleněné korálky, kamenné a hliněné přesleny, úlomky pánviček na odlévání kovů a množství úlomků kostí zvířat.
Slovanská chata s typickou pecí
© Syrakus 2010